pátek 31. října 2014

Tout le monde parle français à Montréal [MM]

[Martin Melka]

(na konci postu odkaz na fotečky!)

24. října jsem se dostal do jiného státu než USA. Hurá, už bylo načase, tady je to hrozná nuda. (chrocht) Rozkoukávám se postupně, takže to byl ten stát nejbližší - Kanada!

Za vším hledej ženu disk

Do Kanady jsem se nedostal náhodou, v Montréalu byl pořádanej turnaj ve frisbee. A jako extrémně aktivní člen jsem neváhal ani minutu a vydal se na cestu. Už od září kapitán našeho týmu pořád připomínal "na konci října Montreal, všichni pojeďte, je to hodně dobrý". A taky že bylo. Jeli jsme autama, nebyl problém se do čtyřech pohodlně naskládat a vychutnat si 3.5hodinovou cestu na dálnici. Scenérie nijak úchvatný, ale o to nešlo, že jo.

Na hranicích to pro mě, jakožto obyvatele eurozóny, byl docela nezvyk. Dali jsme celníkovi pasy, a on se nás vyptával odkud jsme, co tam jedem dělat, jestli jsem v USA legálně (i když jsem jel do Kanady, hm), jestli v autě nemáme nějaký drogy nebo alkohol. Žádný komplikace ale nebyly. Naštěstí, protože jsem měl v kufru 6pack piv a placatku Becherovky, o čemž jsem se jaksi zapomněl zmínit. Nevěděl jsem, že je to problém!

Home sweet hole

Ubytování bylo dost pěkně zařízený - přespávali jsme u jednoho z Montréalských hráčů na zemi v baráku. Pěkně na parketách, ale hele, bylo to zadarmo. Resp. za těch pár piv co jsme mu tam nechali. Týpek byl naštěstí podobný mentality jako my. Když jsme přijeli, zacítil jsem tu nasládlou vůni trávy a on na mě přes přivřený oči pronesl "Hi, I'm Sam". Barák vypadal tak, jak vypadat má, když v něm bydlí tři 20letý kluci - bordel. Ale pěknej!

V Kanadě mají místo KFC PFK. Co to znamená netuším.
Vybalili jsme, skočili jsme pro pivka do přilehlýho shopu, kde z nás indičtí majitelé měli viditelnou radost, když se 15 lidí zásobuje pivama, je to fajn tržba. Chvilku jsme pochillili, zahráli pár kol 21 (počkejte si na článek o drinking games) a pak vyrazili downtown! Naštěstí jel Sam s náma, protože a) nevěděli jsme kudy, kde jsme, ani kam jedeme. b) Všechno bylo francouzsky! c) I přesto, že si ráno nic nepamatoval, dovedl nás zpátky domů.

Tuhle noc se nic extra zajímavýho nestalo, pobyli jsme v útulným baru, měli pár pitcherů (ugh!), prostě pohodovej večer. Až na všudypřítomnou francouzštinu nebyl moc poznat rozdíl od USA.
ECP - Extremely Courageous Penguins Ultimate tým

Morning came too soon

I když jsme šli spát brzo, asi kolem druhý, vstávání v sedm dalo zabrat. Naskákali jsme do aut a vyrazili na hřiště. Tam nás uvítala snídaně v podobě ovoce, bagelů, peanut butter, nutella, jelly a kafe. Bodlo to. Následovaly tři zápasy, dva jsme vyhráli. Zajímavá věc - jako u nás máme všudypřítomný holuby, tady na hřišti pobíhali rackové.


Disky jako bity, engineering for life!
Tenhle večer byla naplánovaná hromadná party pro všechny frisbee lidi. Předtím samozřejmě pregame (popití u někoho v baráku, než se jde do klubu). Jenže pregame začínala až někdy po sedmý, takže jsme si dali pre-pregame! Bohužel v týhle fázi nikdo moc nechtěl můj rum, tak jsem ho musel zpracovat, přece ho nevyhodim.

Sekání trávy ve středověkým stylu!
Opět díky Samovi jsme se neztratili a dorazili na místo. Sešlost se nijak nelišila od amerických párty - v obýváku stůl s beer pongem, hromady plechovek a lahví, v kuchyni koloval bong. Jak říkám, klasika. Ocenil jsem piano, moje okolí už možná tolik ne.. Měl bych se na něj naučit, tady je jedno v každým baráku (fakt, v každým baráku pro studenty tu je v obýváku piano), protože 'překládat' si to z kytary na piano neni zrovna efektivní.

Po pregame, kolem půl dvanáctý, jsme vyrazili dál, do klubu. Nevím jak se jmenoval, moc nevím jak vypadal a kde byl. Co ale vím je, že jsem potkal kanaďanku, co nejen že věděla co to je Plzeň, ale dokonce tam byla. Wow. Po pár hodinách zpocenýho nepřítomnýho tancování byl čas vyrazit domů. Parketová podlaha byla tak pohodlná, že jsem usnul dřív než jsem pořádně dolehnul na zem.

Morning, sunshine

Jestli první ráno bylo špatný, tak tohle bylo na mašli. Na hřišti ale čekala krásná věc, viz fotka níž. Zase jsme hráli, přes oběd se podávaly BBQ burgery a hotdogy a dělaly soutěže. Nějakým způsobem jsem zde ztratil mobil. Hledal jsem ho jak vůl, pak jako poslední naději zašel za organizátorkou a hle, ona ho měla v kapse, někdo jí ho dal! <3

= D O N U T S =
V neděli opět tři zápasy, myslím že dvě výhry. Nějakou dobu pršelo, tak jsme hráli mezi rybníkama. Nikomu se skrz to nechtělo běhat, takže novej zajímavej prvek hry. Kolem čtvrtý jsme skončili (myslím že 7. místo, ale o to stejně nešlo), zabalili se, nechali Samovi zbytek piv a vyrazili domů.

Montréal byla sranda. Jestli vás, potenciální lidi, co vyjíždíte na příští roky, baví frisbee, přidejte se do klubu a jeďte, stojí to za to.



pátek 24. října 2014

Majkův fotoblog #3 (Kde jsou ty peníze..?)

[Michal Majer]


Již brzy po příjezdu nám začalo být jasné, proč američané platí občas až nepředstavitelné částky za univerzitní vzdělání. Samozřejmě zde mají vyučující daleko lepší platové podmínky než u nás, pak se ale obrovské množství peněz točí kolem mimoškolních aktivit (2 posilovny, bazén, zimní stadion, ..) a samostatný příspěvek bych mohl zveřejnit na příklady plýtvání. Toto téma v budoucnu možná někdo z nás ještě rozebere podrobněji.

Teď už ale k pravidelnému menu několika fotek.


Paintball


Nikdy dříve jsem paintball nehrál a tak jsem se rozhodl spolu s ostatními zúčastnit sobotní akce. Měli jsme se rozdělit do čtyř týmu a tak jsme zformovali český tým .. a brzy dostali neskutečný výprask. :-D


Jednu věc jsem si za toto odpoledne ujastil a to že nikdy dobrovolně nevstoupím do armády! Má představa o válčení byla dosud ovlivněna převážně filmy a hrami .. Ačkoli je paintball stále na míle vzdálený od reality skutečné války, stres ze zásahu kuličkou mi naprosto stačil pro představu, jak asi musí působit skutečné bojiště.

Školní Starbucks




Nikdy dříve jsem Starbucks nenavštívil. Když se ale jeden nachízí přímo v prostorách školní budovy a lze zde platit přes "declining" (v praxi vše zdarma), tak jsem se brzy stal závislý na pravidelných ranních dávkách Pumpkin latte.

Posilovna


Nejen kvůli pravidelným návštěvám Starbucksu se na Unionu člověk bez návštěvy posilovny alespoň několikrát do týdne neobejde. Asi abychom se neunavili ještě než do posilky dorazíme, tak jsou tu hned dvě rozmístěny na opačné straně kampusu.


Studio


V rámci předmětu Photography 1 jsme od minulého týdne dostali přístup do studia. Přestože se jedná o časově asi nenáročnější předmět, je zároveň tím nejzábavnějším. Příští týden jsem se rozhodl vynechat pravidelný fotoblog a více se rozepíši právě o tomto předmětu, který si na Unionu již několik let v řadě čeští studenti rádi zapisují. 


Následující fotku jsem pořídil na mobil, pro předmět totiž používáme pouze fotoaparáty na černobílý film.



Osobní přístup a grilování u Viki


Osobní přístup nejen vyučujících mohu demonstrovat rovnou na několika příkladech.

Při obědě není výjimkou, že studenti znají zaměstnance jménem a prohodí spolu několik vět o svém osobním životě, zatímco je jim servírováno jídlo.

Před asi hodinou jsem potkal prezidenta školy při cestě do laboratoře a již ohrané "How are you?" pak vyvolalo příjemný rozhovor. (Možná pro mojí přirozeně českou upřímnost.)

Následující fotka byla pořízena na zahradě u Viki, ředitelky centra pro náboženský a spirituální život. Ta nás pozvala k sobě domů na večeři a ukázala jak správně opéct marshmallow. :-)




To je pro dnešek vše a příští týden slibuji sepsat příspěvek o předmětu fotografie 1.


čtvrtek 16. října 2014

Majkův fotoblog #2 (Hokej, výlety a pivo ..)

[Michal Majer]


Bez dalších zbytečných řečí, tady je opět několik náhodně vybraných fotek z našeho pobytu na Union College. :-)

Hokej ve škole


Nejsem sice vášnivým fanouškem hokeje, mít školní stadión minutu chůze z pokoje byl ovšem dostatečný důvod zajít se v pátek podívat. Loni vyhráli hokejisté Union College národní pohár a tak se i tento rok do týmu vkládají velké naděje. Jaké pak překvapení, když zanedlouho po začátku dostali domácí gól. Netrvalo ovšem dlouho a bylo vyrovnáno. Tým oponenta postupně ztrácel naděje, když kluci z Unionu sázeli jeden gól za druhým a nakonec vyhráli 7:3. Během celé hry létaly nejen góly, ale také nadávky, pěsti a hokejky. 


Během zápasu jsem postřhl povědomé barvy mezi diváky! Běžel jsem zjistit, zda-li se na kampusu neskrývá další čech, o kterém bychom nevěděli. Nakonec se ukázalo, že se jedná o amerického studenta, co minulý rok navštívil ČR. :-)


Obecně sport je tu vnímán naprosto jinak než jsme zvyklí z domova. Přijde mi například zvláštní, že mají sportovci lehčí podmínky při studiu než ostatní studenti. To je ale opět téma na zvláštní blog.

Výlet do Adirondack Mountains



Na kampusu Union College je snad vše, co může běžný člověk k životu potřebovat a tak někteří studenti za celý term nepřekročí zdi směrem do města. Kampus je v tomto taková bublina a proto se snažíme alespoň přes víkendy navštěvovat okolí. Tento víkend jsme se připojili k výletu s organizací sdružující místní a zahraniční studenty z celého okolý Albany. Společně jsme zdolali Black Mountain. :-)


Zasloužená odměna po výšlapu. :-)



Golf


Na Unionu působí desítky klubů a organizací. Proplacené návštěvy golfových hřišť v okolí proto nejsou ničím neobvyklým.


Comic book store


Jak kdybych se ocitl v seriálu Big Bang Theory jsem si připadal při návštěvě jednoho z největších obchodů s komiksy v New York City.


9/11 memorial


Zvlášní pocit stát na místě, kde jsou kořeny toliko zla z posledních více jak deseti let. Zde kdysi stávala dvojčata World Trade Center.


Více opět za týden. :-)


středa 8. října 2014

Majkův fotoblog #1 (První momenty)

[Michal Majer]

Pár slov na úvod


Už měsíc se rozmýšlím, čím bych k tomuto společnému blogu přispěl a ačkoliv mám touhu se také podělit o své zážitky, nemám zatím na svém kontě jediný článek. Buďto jsem si vybral téma, které bych rád rozebral a následně usoudil, že nenadešel ten správný čas nebo si jednoduše nebyl schopen najít dostatek času a energie sednout a během některého odpoledne vyprodukovat smysluplný text. To se teď pokusím napravit a využiji pro tento účel trochu jiný formát než ostatní členové naší výpravy. Od počátku pobytu vše dokumentuji na svůj mobil a tak jsem se rozhodl každý týden počínaje dnešním dnem zveřejnit vybrané fotografie/videa se stručným (někdy také podrobným :)) komentářem.

Budu rád, když tyto mé pravidelné příspěvky napomohou vykreslit atmosféru a přiblíží každodenní život zde na kampusu Union College. Není mým cílem nahradit pravidelné blogy na konkrétní témata. Naopak, bude-li ke zveřejněné fotce existovat článek zaměřený na dané téma, poskytnu k mému komentáři navíc i tento odkaz.

Dost bylo řečí, zde je několik prvních kandidátů ..

Degustace místních nápojů


Nedlouho po příjezdu jsme se rozhodli udělat menší degustaci za účelem prozkoumání nabídky místního piva. 


Tímto nákupem jsme se rychle seznámili s některými místními pravidly ohledně prodeje a konzumace alkoholu, které se lidem z naší zeměpisné polohy mohou zdát přehnnaná, až směšná. Samozřejmě platí všeobecný zákaz prodeje alkoholu osobám mladším 21 let, což naštěstí nikoho z naší party neomzuje. Je zde ovšem spousta dalších omezení, která se týkají i nás. Pokud je ve vaší skupině osoba mladší 21 let, neprodají nápoj ani vám. V úvahu nepřipadá konzumace na veřejnosti a v rámci kampusu ani v prostorách, kam mají přístup mladiství. Na pokojích se pak pít může pouze v případě, že zde opět není osoba pod 21 let a existují omezení na množství lahví tvrdého alkoholu. Pokoje jsou pak pravdidelné kontrolovány a já mám pocit, jako bych se vrátil na školní výlet střední školy. :-)


Z tohoto obrázku je mým oblíbencem žlutý "Old English". Více o pití a amerických párty obecně popsal Martin v tomto příspěvku.


Západy slunce na kampusu


Kdyby to bylo možné, přivezl bych si místní oblohu a západy slunce domů. :-)


Pokoj v minervě


Všichni čeští studenti jsme ubytovaní v minerva domech, které jsou určeny pro starší ročníky. Na ubytování si nemohu stěžovat. Poprvé v životě mi také trvá cesta do třídy 2 minuty!


Vafle s logem Union


Jídlo si zaslouží speciální článek, proto zatím sdílím pouze jednu zajímavost.



Školní autobus


Pro místní samozřejmost, mě stejně vždy překvapí, když vidím něco, co znám pouze z filmů. :-)



Chceš víc?


Spousta fotek z naší výpravy je i na instagramu (instagram.com/roadtrip_us). Z nějakého důvodu je mi ovšem formát blogu bližší a snad mi tedy vydrží nadšení a brzy podám další zprávu. :-)

neděle 5. října 2014

Fraternities & sororities for dummies [MM]

[ Martin Melka ]


Milí posluchači, dnes si povíme něco o poněkud podivném a naprosto americkém fenoménu - fraternities a sororities, po česku zhruba bratrstvech a sesterstvech. Po příjezdu do US proběhl orientation week, na kterém jsme se dozvěděli spoustu víc či míň užitečných věcí. Bylo ale vidět, že o náplň přednášek se nestaral žádný student, jelikož o věcech, který lidi fakt zajímají, toho padlo docela málo.

Je fajn, že přijde chlapík v kvádru a začne mi cpát účet u Bank of America, nebo operátoři se SIMkama. Stejně ale vim, že je to jenom klasický prodejce a radši se podívám po alternativách sám. Místo toho se mohlo věnovat trochu času na vysvětlení americký studentský kultury. Ale možná je to tím, že si tu prostě nechtějí přiznat, že studenti (i když jim není těch 21) paří, nevím. Každopádně, museli jsme to zjišťovat postupně, od lokálů, a je těžký od sebe rozeznat mýty a skutečnost. Já se o to ale jako správnej průkopník pokusím.

α, identifikace problému


Největší problém ve zjišťování jak to vlastně chodí, je fakt, že běžní američani si neuvědomujou, že my nevíme jak to u nich chodí. Mají jinou kulturu, ale sami neví v čem přesně. Stejně jako u nás - kdyby se mě někdo zeptal, v čem je moje kultura jiná, nevěděl bych o čem mluvit.

U nás je vcelku normální (tedy, alespoň u nás plzeňáků) si klidně před jedenáctou zajít na oběd, když je čas. Člověk si objedná knedlo-vepřo a než mu ho donesou, dá si jedno orosený. Jídlo dorazí, pivo skoro prázdný, šup tam druhý. Normální oběd. Když jsem se ale o tomhle náhodou zmínil američanovi, hrozně se divil, že chlastáme už pomalu ráno. Tady nechápou, že pivo se nemusí hned rovnat chlastání. Tímhle tedy chci říct, že to není jejich chyba. Stalo by se to všude.

β, zjišťování faktů


Na začátku bylo celkem těžký dobrat se k něčemu konkrétnímu. Na otázky typu Co to vlastně je frat? Jak to funguje, může tam člověk prostě přijít a popít? Jak se k němu přidat?  Jsem dostával víceméně vágní odpovědi, nikdo z nových international studentů samozřejmě nevěděl a lidi co se o nás "starali" toho taky moc neřekli. Většinou to bylo zakončeno slovy "koncem září se ty fraty otevírají, uvidíš".

Chtěl jsem se dozvědět něco předem, abych se mohl rozhodnout jestli třeba nechci být člen. To moc nevyšlo - všechny kousky skládačky do sebe zapadaly (a zapadají) tak nějak za běhu, ale pokusím se vyzdvihnout ty nejdůležitější (a nejdivnější) věci.

γ, alfa a omega


Ty vole, proč ty odstavce čísluješ řeckýma písmenama, cejtíš se hustě?  - Oprávněná otázka a ano, trochu. Celý koncept bratrstev a sesterstev je tu označován jako Greek Life (řecký život?). Každé společenství má svůj název, zpravidla tři řecká písmena. Jako příklad vezmu sorority ΔΔΔ - Tri-Delta. Založeno bylo někdy v roce 1888, v současné době má něco kolem 200.000 členů (yep). I tak to ale není nejstarší společenství, vůbec první bylo založeno roku 1776 (tj. stejný rok, kdy US vyhlásily nezávislost), a první 'moderní' společenství vzniklo právě tady, na Unionu, roku 1825!

Nevím v jakém pořadí to napsat, aby to dávalo smysl, takže prostě budu psát postupně co mě napadne.

δ, klub jako každý jiný?


Ne. Hlavní rozdíl mezi řeckýma klubama a tím, co je všude jinde je fakt, že ty řecký jsou celonárodní. Tedy když se stanete členy KA na Union College, jste členy KA všude po americe. Takže když pojedete na druhej konec států a budete potřebovat s něčim pomoct, mělo by stačit najít lokální chapter tohohle fratu a vaši brothers by vás měli vzít mezi sebe. Píšu to podmiňovacím způsobem, protože tohle jsem (kupodivu) osobně nevyzkoušel. Proto může mít tri-delta pomalu čtvrt milionu členů.

ε, všechno jenom kvůli chlastání?


Ne. Tedy, alespoň podle výpovědi kluka z rozumnějšího fratu. Greek chapters by měly "něco vracet komunitě", tedy občas prý pomáhají s věcma v okolí - např. úklid. Jak moc je tohle pravda? Těžko říct. Ale zas tak žhavý to nebude, resp. ještě jsem nic takovýho neviděl.

"Točené" na párty. Close enough. I guess.


Důležitý aspekt těchhle klubů je ta společnost lidí, možnost někam patřit. Sám jsem to viděl u kamarádky Caitlin spolubydlící - chtěla se dostat do jednoho sorority, kam jí ale nepozvali. Byla z toho naprosto zdrcená, brečela, prostě scéna roku. Nakonec jí pozvali do jiného, kam teda šla, ale nebyla z toho úplně nadšená. To první, kam chtěla, má víc cool reputaci (i když jsou ty holky prý pěkný sv*ně). Myslel jsem, že problémy tohohle rázu se řeší spíš na střední...

Ale jasně, stejně se asi každýmu se slovem frat vybaví chlast - toho je dost.

Fraty většinou otevíraj kolem 11. Předtím se člověk musí rozehřát - jak jinak než u picí hry.


ζ, jak se stát členem?


Jak jste možná vyčetli z minulého odstavce, nestačí prostě přijít a někam se napsat, aby se člověk stal členem. Fraty (a sorority, ale od teď už budu psát jen jedno, protože mě to už nebaví vypisovat!) mají na rekrutování členů vyhrazenou nějakou dobu. Zpravidla to bývá druhý nebo třetí týden po začátku školy, tzv. rush week. Vyvěšují se letáky co se kde který den děje a člověk může na danou akci přijít, seznámit se, popovídat, dát o sobě vědět. Během rush weeku se každý den v každém fratu něco děje. Například grilování, film, prohlídka baráku, nebo jiné tématické akce. Ale není to kalící, prostě v šest přijdete a v deset zase střízliví odejdete.

V pátek už je vstup jen na pozvání, členové se dohodnou a hlasují o tom, koho chtějí přijmout. Vyvolení pak dostanou pozvánku na finální setkání (och, jak vzrušující!). Večer se členové finálně dohodnou koho jó, a koho né. No a když vyvolený kývne, je z něj pledge/initiate (zasvěcenec?). Tady začíná sranda.

Frat, každý stůl obsazen kelímkama a pivem.


η, jsem tu nový


Dostali jste se do fratu, gratuluju. Teď vám začíná tzv. hazing období. Je to +- jeden trimestr, kdy ostatním děláte (v lepším případě) služku. Pro nováčky je ale připraveno mnohem víc! Zábavné aktivity jako "týden s nikým nemluv", "v saku stůj pět hodin venku a mlčky zírej na vlajku", případně pro dámy klasické "nahá si sedni na pračku a ostatní ti fixou zakroužkujou místa, kde se ti třese tuk na těle a pak se ti budou smát". Jen jako příklad takových rituálů. O těch drsnějších si můžete přečíst tady. Zmíním "v 90 minutách vypij co můžeš" - kluk u tohohle umřel, sranda.

Jsou samozřejmě i mírnější pravidla, třeba nosit celý týden triko určitý barvy a podobně. Fakt ale je, že hazing jako takový je školou oficiálně zakázán. Wikipedia nám poví, že "Hazing je proces přijímání do skupiny, zahrnující týrání, zneužívání a ponižování. (...) Často spojovaný s Greek-life organizacemi." Pěkné. Lidi tohle ví a i přes to se chtějí do nějakého fratu přidat. Proč? Moje vysvětlení je, že chtějí někam patřit a mít skupinu lidí se kterou se bavit. Když se totiž stanete členem, tak nějak nahradíte bývalé kamarády za nové. U lidí co se přidají do fratu, prý znatelně klesnou studijní výsledky, protože se prostě nestíhají učit, musí bejt se svýma bratrama!

θ, kde se scházet?


Školy docela podporují jejich greek life, dodává jim to prestiž. Spoustu domů po kampusu teda škola dá k dispozici konkrétním fratům. Starší členové v nich bydlí, pořádají se v nich párty a je to taková jejich základna. Jak tam někdo může bydlet nechápu, v pár domech jsem byl a je to prostě hrůza. Pro orientaci, takových domů tu po kampusu je odhadem 10-16, docela dost.

Hra zvaná titty cup. Zkuste z názvu uhodnout pravidla!


ι, no a co ty párty?


Hlavní rozdíl od našich je v tom, že se prostě dovnitř dostat nemusíte. Když se prostě týpkovi/týpkům nezdáte, máte smůlu. Šance si můžete zvýšit tím, že někoho znáte, prohodíte pár slov a on vás pustí dovnitř, nebo tím, že přivedete nějaký holky. O nich to všechno ve finále je. Můj spolubydlící byl na párty (pravda, byli jsme tam tak kolem dvou ráno) - nejdřív ho tam nechtěli pustit, pak jsem našel Caitlin, která tam na zkoušku šla s ním a hle, najednou to jde. Uvnitř to ale bylo prý fakt divný - prakticky prázdný podium a 20 kluků co stojí opodál a kouká. Když nějaká holka projde kolem, zbystří a hned jdou zkoušet zadělit.

Cítil bych se tam trochu divně, ale dalo by se. Co mi ale přijde naprosto nechutný je fakt, že roofies (rohypnol) tu je docela normální. Caitlin byla ve fratu s pár holkama, moc toho neměla, ale když jsme se pak dýl v noci potkali, byla úplně mimo. Ale jinak mimo než klasický vylitectví neschopná se rozumně rozhodovat, nevěděla kde je i když byla deset metrů od svýho baráku. A ráno okno, zmatení. Den potom jsem se na to ptal jednoho staršího (co se týče studia) kamaráda. "Jo, roofies se tu ve fratech do pití dávaj, to nejspíš bylo ono. Fakt by neměla pít nic, co si sama neotevře, nikdy nevíš co tam kdo hodil." The fuck.

Tohle byla párty fratu americkýho fotbalu, tak třeba jsou idioti jenom oni, kdo ví. Já byl předtím s pár lidma z frisbee v jiném fratu a tam to bylo docela v klidu, všude spoustu piva (zadarmo, prostě si vemeš co chceš; platí to lidi z fratu - nezmínil jsem, že se platí docela i nemalý příspěvky třeba právě na chlast?). Hrál se beer pong a jiný chlastací hry, povídalo, pohoda.

κ, znásilňovat se nemá


Jedna z věcí, které jsem si hned po příjezdu všimnul, je všudypřítomná osvěta o znásilňování. Na záchodech, chodbách, dveřích od třídy. I naše němčinářka o tom (anglicky) vykládala půlku hodiny, tenhle týden byl pojmenován Sexual awareness week, děly se různé happeningy. Nechápal jsem, proč je to takový halo. Každej normální člověk snad ví, že znásilňování asi není úplně v pohodě a zrovna studenti vysoký školy by to mohli mít v hlavě srovnaný, ne? Až s pohledem na frat a jejich rohypnolení mi došlo, že asi ne...

Tom against rape!

λ, abychom si rozuměli

V komentářích se to jeví trochu zmateně, tak to uvedu na pravou míru - tím, že se přidáte do fratu, nebudete mít pivo zdarma. Členové musí platit stovky dolarů za term jako příspěvky, ze kterých se pak platí různé věci. Třeba pivo. Zdarma teda pivo mají lidi jako já, co si jen tak přijdou a dostanou se dovnitř. 

Dneska jsem taky četl školní noviny a tam se dozvěděl, že od 9 do 11 typicky probíhají mixer parties - sešlost fratu a sorority, kde se lidi seznamujou. Tam je ale spoustu nařízení od školy, jako že musí být dostatek brambůrků, voda pro každého a podobně. To samozřejmě taky musí platit fraty, což znamená členové. Není to zrovna levný.

μνξοπρστυφχψ ω!


V tuhle chvíli mě už nic dalšího nenapadá, ale je možný, že tu něco dopíšu. Označím to, dám vědět. Celý koncept řeckého života mě docela překvapil, něco málo člověk pochytí z filmů a seriálů, ale ani náhodou to nepokryje všechno, co tahle část americký kultury znamená. Na mě působí tohle skupinkování se docela negativně, takže jsem se do žádnýho fratu nepřidal. Ale lidem, který rádi párty v klubovým stylu, by se to klidně mohlo líbit víc. Já jsem spíš na to pivo a hospodu nebo koncert.

Tak nebo tak je fajn si to zkusit. A vzhledem k tomu, že klasických hospod nebo barů (s točeným pivem a chill atmosférou) tu moc nemají (a když, tak ne zrovna poblíž kampusu), na tyhle párty je stejně potřeba chodit. Třeba si na dance hudbu zvyknu. Ale snad ne moc.

Narozdíl od nás se tu tvrdej chlast prodává jen ve specializovanejch shopech.
Jeden takovej je naštěstí asi 5 minut chůze od kampusu. Uff.


pátek 3. října 2014

První dny ve škole [MŠ]

[ Michal Štádler ]

Středa, 8 dnů po příjezdu. Končí relativně bezstarostný orientation week a začíná škola. Nikdo přesně nevíme, co čekat a kde hledat učebny. Docela mi to připomíná první den školy na ČVUT. Pár rozdílů by se ale našlo.

Basic German

Němčina má být v učebně LIBR 222. To by asi mohlo být druhé patro knihovny, ne? 220, 221...Ár jů hýr for German-100 class? Než ze sebe stačím vyplodit souhlasné stanovisko, tak už mě učitelka (Ricci) táhne do učebny a zasypává mě první dávkou připravených materiálů.

Probírají se organizační věci a základní věty typu jmenuji se Michal a jsem z Prahy. Pro mě trošku nuda, němčinu už jsem měl nějakou dobu na střední a něco málo si ještě pamatuju. Toho si ale všimla i Ricci a po hodině jsme šli na kobereček. Začala se vyptávat a nakonec nám doporučila (shodou okolností i Martin a Tomáš měli dřív němčinu) přihlásit se na kurz pro pokročilé :D. Chvilku jsme se cukali, ale pak jsme si řekli, že se tam zajdeme podívat.

Advanced German

Ufff, 3 roky jsem německy neřekl skoro nic a teď 2 hodiny němčiny po sobě. Tough shit. Na druhou stranu hodina se nese v pohodové atmosféře, víceméně všemu rozumíme, ale rozumnou větu ze sebe dostat nedokážeme. To je taky naše hlavní obava, nechceme se upsat k něčemu, na co nemáme. Jdeme se poradit s Erikou (učitelkou). Snaží se nás uklidnit, že pro tuhle úroveň je to "just fine", že se nepočítá s tím, že budeme šprechtit jako rodilí mluvčí.

Pořád jsem na pochybách, původně jsem si zvolil němčinu, abych měl "jeden předmět, který určitě dám", což teď padá. Nakonec jsme se ale všichni rozhodli v pokročilých zůstat. A víte, co byl nakonec náš hlavní důvod? Čecháčkovství. Jakože vážně. Učebnice na němčinu pro začátečníky totiž stojí $300, na pokročilou "jenom" $70.

User Interfaces

5 minut před začátkem hodiny a já pořád nevím, kde je učebna. Trošku jsem se v místní spleti budov ztratil. Smůla. No nic, je na čase zeptat se místních. Hej men, wats ap. Mmmm. Ajem luking for WLDC 128, do you know the place?... Naštěstí věděl. Pohodex, jdu do třídy, vypadá to, že to dokonce i stihnu. Aaa, jů mast be Michal. Wtf? Jak to, že už mě učitel zná? Co jsem provedl? Nic. Jak se ukázalo, tak podle zaspaných lidí v kurzu už jsme chyběli jenom 3. Já, druhý Michal a nějaký číňan.

O obsahu předmětu bude řeč jindy.

Robotics

Ve třídě bylo jen 12 lidí, první hodina byla hodně volná, taková seznamovací. Bavili jsme se hlavně o tom, který robot je náš nejoblíbejší. Tak jsem řekl, že Nao. Nikdo moc netušil, o co jde, protože je to čistě evropský projekt. Tak jsem pustil video a učitel mi řekl, že mám dobrý vkus :D.

Každopádně se docela těším, až nás pustí k robotovi. Prý budeme v týmech programovat tohle:



To je pro dnešek vše, o škole ale budeme psát ještě několikrát, takže stay tuned. :)