Tulip Fest

[Martin Melka]

Jaro už je v plným proudu a tak jsme se jednu sobotu vydali do vedlejšího Albany na Tulip Fest. Nevěděl jsem do čeho jdu, ale řekl jsem si že se necham překvapit. Jeli jsme autem, americká kamarádka si řekla že nebude pít, tak se jala řízení.

Vyrazili jsme po půl jedný (i když samozřejmě původně to mělo bejt v půl dvanáctý) a do Albany dorazili o půl hodiny pozdějš. Projeli jsme kolem parku kde se tahle věc konala a viděli ten nával lidí. Dalších 30 minut nám zabralo hledání místa na parkování, takže jsme úspěšně zmeškali první kapelu.

Festival dostál svýmu názvu a cestou ke stagi byly všude tulipány.

Po nějakých 10 minutách jsme došli do parku a už z dálky byla vidět cedule, kde se hlásalo "Zákaz alkoholických nápojů. Vidíte něco? Řekněte to." a číslo na lokální policii. Kdo by ale čekal, že to znamená to samý jako "zákaz vnášení", ten se plete. U vstupu nikdo nekontroloval, bylo to zadarmo. My nějaký pití měli, ale museli jsme to přelejvat do nenápadných lahví a vůbec s tim byla dost otrava.

Wild Moses appears!

Chvíli jsme se poflakovali po parku, kde to vypadalo trochu jako na pouti, akorát ve všech stánkách bylo jenom jídlo, jídlo, jídlo a žádný atrakce. Dál byla sekce stánků se sortimentem vietnamský tržnice / vánočních trhů. Prodávat se dalo všechno.

Němci a Angláni pod jednou střechou. Kdo by to byl ve čtyřiačtyřicátym čekal.

Celá tahle scenérie byla docela povědomá, ale něco nesedělo. Všichni měli v ruce kelímky s limonádou, ani jeden člověk s pivem. A to bylo sakra vedro. 150 metrů před stagí byla malá oplocená oblast, kde byly 2 (slovy dva) stánky s pivem - Bud Light a Stella Artois. U vstupu lidi kontrolovali občanky a když si člověk to pivo koupil, nemoh s tim jít poslouchat kapelu. Wow. Wow. A taky nikde ani známka klobásy, nebo něčeho podobnýho. Tohle chybělo!

Nenechte se zmást, v tom kelímku je rum.

Před stagí bylo podezřele prázdno, tak jsme si sedli celkem blízko na zem a začali se pálit. Při prvních zvukách zvučícího zvukaře (hm?) se masa lidí hnula k podiu, takže kdo chtěl vidět, musel se taky zvednout. Ale přece se nebude na koncertě sedět, ne. První, resp. druhá, kapela dne byla indie-rock hipsteří banda Joywave. Překvapivě kvalitní zvučení dovedlo vtáhnout do jejich songů, ale i přes místy tancovací/skákací hudbu lidi spíš postávali a koukali, což byla škoda.

Vyzkoušel jsem americkou toitoiku. Mají to stejný, ale tady v nich jsou toaleťáky. WOW.

Před poslední kapelou dne (ano, festival končil v šest večer o.O) přijela skupinka známých z Unionu, takže osvěžili naše řady. Na kecání ale nebyl čas, po vejletu na toitoiku už se na stage drali The Kooks. Britská rocková formace, s přivřenýma očima podobná The Foals, zajímala podstatně víc lidí než Joywave. Publikum místy i skákalo, atmosféra lepší (i když to možná bude promilema?). Sympatickej gig.

Crowdsurfing na vozejku, likeaboss.

Při koncertě jsem se nějak ztratil, takže po půlhodince hledání a nenecházení jsem se vydal k autu sám. Tam ale taky nikdo nebyl. Po půlhodině čekání jsem se teda vydal pro změnu zpátky, kde jsem potkal Toma s Shannon a mohli jsme jet vyzvednout Caitlin a Raleigh. Poslední zmiňovaná trošku přebrala vína a tak jsme párkrát museli pohotově zastavit, aby si ulevila. Všechno dobře dopadlo, Shannon, který sebrali řidičák odřídila a nebyla chycena, úspěch!


... A další den ráno hokej s Německem a k tomu německá snídaně. Parádní víkend.

Salám, šunka, něco-jako-tlačenka. Slovy nejde popsat tohle blaho. Běžně to tu amíci nevedou.

I taková drobnost jako chleba a bagety neskutečně potěší!