úterý 5. května 2015

Roadtrip po Kanadě aneb 1500 mil za volantem [MŠ]

[Michal Štádler]


Ve čtvrtek večer, pár hodin po odevzdání posledního projektu, se mě kdosi vyptával:
<kdosi> Co máte v plánu na jarní prázniny?
<já> Roadtriiiiip
<kdosi> A kam jedete?
<já> Ještě nevím, zeptej se mě po dvou pivech (amerických takže samo 2x330ml)
... (za dvě piva)...
<kdosi> Tak už víš, kam jedete?
<já> Ještě ne. Klucí, kam jedeme? Napadá mě Kanada nebo Washington DC.
<Tomáš> V DC je drahý ubytování, tam pojedeme až v létě, kdy budeme moct spát v kempu.
<já> A v Kanadě je zase kosa. Ale asi pořád lepší kosa, než dát $50+ za noc. Jedem do Kanady!

Jak se shání ubytování v Kanadě?

Sobota - Niagáry

S Vítkem jsme se domluvili, že z Unionu vyjedeme kolem osmé (ostatní z různých důvodů nechtěli/nemohli jet, takže jsme zbyli jen my 2.  Jak se ráno ukázalo, byl to docela ambiciózní plán, protože Vítek má rád ranní vstávání ještě míň než já. Ale tak co, čeká nás 5+1 hodin cesty, takže půl hodina sem, půl hodina tam. Každopádně před devátou už jsme drandili směrem k Niagarským vodopádům.

Niagáry, pohled z Kanady


Niagáry byly super. Až se vám nějaký Amík bude snažit nakecat, že Americká strana Niagár je lepší, neveřte mu a hned se jdětě podívat na stranu Kanadskou (hlavně nezapomeňte na pas... Ano, Vítek chtěl jít do Kanady a pak zase zpátky bez pasu :D).

Po pár hodinách kochání po okolí jsme vyrazili do Waterloo. Waterloo je sice pěkná díra a nejspíš by mě samotného nikdy tam jet, shodou okolností tam ale tou dobou studoval Honza (taky ČVUŤák, známe se hlavně z ISC), takže jsme nemohli nevyužít nabídky přespání u něj doma. Navíc nám ukázal okolí, jehož nejsvětlejším bodem bylo nalezení půllitrové plechovky Kozla, která se v Americe nedá sehnat.

Waterloo a Toronto

V neděli vstávačka někdy v 11, nikam nespěcháme, ale Honzovi pěkně vyčítáme, že nás nevzbudil dřív. Rozmýšlíme, co budeme dělat, nakonec volba padá na výlet do Toronta. Kromě tradičních turistických míst jsme vymetli i 2 pivovary, po jejichž návštěvě musím konstatovat, že Kanaďané mají o dost lepší pivo, než Američani. Možná je to proto, že se ve velké míře snaží kopírovat Plzeňský postup vaření piva a dokonce si to i hrdě píšou na obaly. Na exkurzi nám dokonce řekli, že upravují vlastnosti vody tak, aby byla co nejpodobnější té plzeňské.

Náhodou jsme narazili na pivovar, který v rámci exkurze nabízel i degustaci. 




Pondělí ze začátku moc zábavně nevypadalo, protože jsme se vydali do servisu, aby nám zkontrolovali auto (rozsvítil se check-engine). Naštěstí to byla docela banalita (něco netěsní u víčka nádrže), jejíž řešení jsme odložili na dobu pozdější a vydali jsme se infiltrovat University of Waterloo. Vlezli jsme na nějakou víceméně náhodou hodinu o komprimaci dat, abychom viděli, jaká je tu úroveň výuky. Docela to šlo. Překvapením bylo, že jsme tam byli prakticky jediní běloši a učitel si nás za celou dobu vůbec nevšiml i přesto, že tam dohromady nebylo ani 20 lidí.

Večer jsme Honzu už asi začali štvát nebo co, tak nám domluvil přespání u jeho známého. Jmenoval se Martin. Před lety emigroval z Čech a v Kanadě z ničeho vybudoval úspěšnou uklízecí firmu. Kromě vířivky, bazénu měl v domě i patro pro hosty (ano, ne pokoj, ale patro pro hosty... S fotbálkem, kulečníkem, krbem a tak). Navíc se s ním i dobře povídalo. Super zážitek. 


Ottawa a Montreal

V úterý ráno nás čekal přesun do Ottawy, hlavního města Kanady. Ubytování jsme měli zařízené přes Airbnb, bohužel se to na poslední chvíli nějak zhroutilo a museli jsme trochu zaimprovizovat: Opět přes Airbnb, tentokrát ale úspěšně. Trochu jsme pokecali s hostiteli, prošli noční Ottawu a šli spát.

Emergency parking only... Mno, chtělo se mi čůrat :D



Ráno se mi povedlo Vítka vykopat brzo z postele (v 9). Chtěli jsme kouknout na pár muzeí. Vítek chtěl do Muzeum of Fine Arts (wtf?) já do Canadian War Museum. Tak jsme kompromisně zmákli obojí, ale asi nikomu nemusím moc vysvětlovat, které muzeum bylo lepší :D. 
Takhle jsem bránil Montreal.

Středu jsme strávili v Montrealu. Bohužel jsme to nějak moc neplánovali, takže jsme si prošli akorát město a opět nějaká muzea (umění). Tentokrát byly sice muzea zadarmo, ale i tak jsem si to moc neužil, umění, a hlavně to abstraktní, mě moc nebere. Ale město bylo fajn.

Quebec City

Do Quebecu jsme původně vůbec nechtěli, ale lidi po cestě nám pořád říkali, že bychom se tam měli jet podívat. A tak jsme jeli. Spaní jsem domluvil přes Couchsurfing, naneštěstí až na pátek. Naše hostitelka ale prokázala slušnou dávku flexibility a s úsměvem nás ubytovala už ve čtvrtek. 
Čůrání s výhledem na nejhezčí město Amerického kontinentu. Trochu jsem se bál těch ledových ker, protože jsme plánovali jet na druhý břeh lodí.

Bydleli jsme ve čtvrti Lévis, takže do centra se muselo dojet ledoborcem. Nekecám. Řeka byla docela zamrzlá já jenom doufal, že to má kapitán "v ruce". Uprostřed řeky jsem zamrznout fakt nechtěl. Ale zase to byl zážitek.

Quebec bylo bez diskuze nejhezčí město celého výletu. Od roku 1985 patří jeho historické centrum do světového kulturního dědictví UNESCO, čímž se moc měst v zámoří pochlubit nemůže. Quebec city je zároveň jedno z nejstarších měst na celém kontinentu, takže architektura je tu dosti evropská (==pěkná). Navíc jsme k večeři dostali Poutine, typické quebecké jídlo. Quebec se tak stal asi nejlepší zastávkou celého výletu.


Už jsme skoro "doma"