Harvard, bejbe

Boston, město Harvardu a MIT. A plýtvání čaje.

 

První den

 

Ráno jsme se sešli u Michala doma. Michal měl zpoždění a Martin hrál na klavír. To bude poklidný výlet, říkala jsem si. Načež mi u auta hoši řekli, že bez pasu mi v Bostonu neprodají ani pivo a já pas neměla, takže jsem musela fičet zpátky do svojeho domu pro pas. Teda oni to jako kluci řešili večer předtím na facebooku, ale já jsem nedávala pozor. Takže jsme vyrazili tak o půl hodiny později, než jsme měli, a vzhledem k tomu, že Martin zapomněl koupit takový tunning rádia, aby mohl pouštět Madonnu nebo co, prostě nebyla hudba, využila jsem bleskově situace a pustila on repeat I'M GONNA WALK 500 MILES z mobilu a přiložila mobil chlapcům, sedícím vepředu, k uším. Mezitím jsem si na zadních sedadlech zařídila hospodářství ze všech těch baťohů s jídlem, co mi tam kluci naházeli a spokojeně si užívala road trip.

První den jsme byli na MIT a Harvardu a bylo to báječné, ve všech kolemjdoucích jsem viděla Marca Zuckerberga a Richarda Feynmana.

 MIT ♥ Panečku to byl kampus.

 Výhled z kampusu MIT na Boston mizící v nebesích..

 Hoši vypadají zainteresovaně, Faradayův pavilon byl krásný, o tom žádná, ale beztak z něho vycházela nějaká kóča.

 Přísahám bohu, přistála tam Tardis.
Teda aspoň slečna průvodkyně, studentka třetího ročníku, tvrdila, že občas tam tu Tardis hodí, případně R2D2, aby byla sranda... Já na tu školu fakt chcu jít :D

 Tady jsme s Martinem nadšení na MIT, nebýt těch ČVUT mikin, tak sme tam úplně zapadli...

A tady jsme všichni. Hrdě reprezentujíc naši školičku se nepokrytě radujem z návštěvy konkurenčního institutu :D Teda vlastně moc nadšeně nevypadáme....to jenom kvůli té fotce, aby to nevypadalo blbě, ale nadšení jsme byli :D

Takové tam mají pěkné kostelíky.

 A vůbec, Boston byl zatím asi nejhezčí město, kde jsem byla.

  
Já ze začátku fotila nadšeně všechno, na čem bylo napsané Harvard, aj autobusové zastávky, ale on je tam Harvard napsaný všude, tak mě to pak přestalo bavit.

 Tož, snažíme se.

Hoši šli na Harvardu do science centra...vyzkoušet, jeslti se tam dají taky tak snadno hacknout tiskárny jak na Unionu :D

Měli to tam zabugované aj bez naší pomoci. #HarvardScienceCenter

 Michal si tu četl v nějaké strašně důležité knize... 

 Ano, v těchto análech.

Tady jsme dělali neplechu na Harvardu...

Harvard Law School...hoši kráčí s respektem. Možná :D Ve mně osobně zatím americké školství moc respektu nevzbudilo.

 Na Harvardu mají upgradované veverky s laserovýma očima. Obávám se, že Boston napadli Cybermeni, ještěže můj Ríša je pěkně doma ve Schenectady :D

 Harvardský Strahov. Tady bydlel Marc Zuckerberg. Teda možná.

 Hned naproti Harvardu je hřbitov. Nechcu v tom hledat žádné spojitosti.

 

 Toto mě velice potěšilo. Kostelík a jakou tam má pěknou vlaječku! Dobré, že?

 Asgard, bejbe. Tam bydlí Thor. A Loki.

Druhý den

První pivo, lágra, jsem měla druhý den po příjezdu ráno k snídani, protože večer už jsem byla moc unavená, abych si ho dala před spaním. Další piva jsem měli na exkurzi v pivovaru Samuela Adamse, která byla zdarma a léli tam do nás piva všech chutí a barev a učili nás, jak ho správně degustovat. Já jsem vypila všechno, co mi dali, a ještě si šla přidat. 

 Exkurze v pivovaru! Třída 7C :D

  
No jo, měli nás tam. Dokonce pan průvodčí prokázal svou znalost, a když jsme mu řekli, že jsme z Čech, tak hned zareagoval: Pilsner, right? 

 A tady jsme všeci před pivovarem.

Nedostatek spánku, jídla a brzký ranní začátek vyústil v to, že jsem po cestě zpátky do města zpívala " and I'm gonna walk 500 miles..." se staženým okénkem a náležitě si užívala road trip. Tímto jsem nepřímo naprášila melkamara, že po exkurzi v pivovaru řídil, skandál! Ale on neměl pivo k snídani, ani si nešel v pivovaru přidat, takže pohodex. Pak jsme šli za 23 dolarů do přírodovědeckého muzea zčekovat matematickou a počítačovou sekci, které byly zavřené.

 Tak jsme šli aspoň na elektrickou show, kde si pán ve Faradayově kleci celkem zahrával. Dělal, že vystrčí ruku ven a tak, no já ani nedutala.

 Pak tam hráli pomocí hromů a blesků nějaké rockové klasiky...

 Šmudlíček byl nadšen.

Wohoo, Šářec v raketě!

Tady se dohadujem o velení. Vyhrála jsem, protože jsem přirozený kapitán.

 Mám aj svoju Tardis a vůbec.

Ze zavřených počítačových sekcí jsme si nic nedělali, neztráceli jsme spirit a zašli do vyhlášené hospody kousek od Harvardu, kam za svých mladých let chodil i zuckemar (Marc Zuckerberg). Nebo tohle jsem se aspoň snažila klukům vsugerovat, protože to byla vzrušující představa. V této hospodě, kde ječely college girls na šteklách a v minisukních a fotily si selfie se svýma spolužákama opálenýma, jsme si dali vařenou večeři, tedy pivo. Nešťastný fakt..teda jeden z nešťastných faktů na Americe je, že i to točené pivo lejou do kelímků a je to bez pěny. Každopádně Michal našel báječné využití pro tyto kelímky a postavil si z nich OSI model, všech 7 vrstev, a pak mě tam s Martinem dřenili, ať je pěkně vyjmenuju, že když dělám v červnu ty státnice, tak bych to měla vědět. Povodila jsem si to na špagetě a vyrazili jsme do večerky (něco jak naše tesco) pro six pack na cestu dom. Usedli jsme v přístavu u moře na schody, kochali se noční skylinou a radostně porušovali zákon, pač v Americe se venku pit nesmí, žejo.
Free country my ass.
Michal tomu pak nasadil korunu, když vystoupal na molo a nachcal do moře. Pěšky cestou zpátky na byt jsme dopíjeli poslední pivo a hrozně jsme judgovali (nevím, kdy tenhle výraz vzniknul, asi hned na začátku, když nám američani dávali opovrhující pohledy za to, že jsme pili pivo, aniž bychom se zúčastnili beerpongu nebo tak něco, kažopdáně nám ten jejich "judging" přišel vtipný, tak z toho vzniklo počeštěné slovo. [džadžovat]) mladé studenty, hlavně teda studentky v šatečkách s korunkama ve vlasech (bylo tak pět stupňů, my klepali kosu jak blázen a ony...) jak stojí nehoráznou, ale opravdu nehoráznou frontu do nějakého fancy klubu, kam je pouštěl nabušený černoch. Prostě přirovnání fronta jak na banány nabyla zpátky svého starého rozměru. Odhadli jsme to čekání zhruba na hodinu,spíš víc. Černoch se zdál být neoblomný. Stáli jsme na protější straně ulice a nahlas odsuzovali tento pomatený systém, když si chce někdo dát pivo a musí stát ve frontě před hospodou jak jantar.

 Tady jsme pili to pivo nelegálně na veřejnosti. Skandál.

Třetí den

Poslední den jsme vyrazili na peší tůru po Bostonu, která byla asi zhruba 6km, pohodex, nicméně děvčice, u kterých jsme bydleli z toho měly husí kůži a doporučovaly nám půjčit si auto. No už vidím, jak bychom se autem dostali na křižníka Potěmkina... Američani, ti by jeli autem aj na záchod.

Tyjo, ale trvalo to, než jsem je zchoreografovala do této pozice.

 Panorámata.

 Awww

 
Aww2

 Hnusohnus.

Parník jak si to fičel :D

Martin byl na bitevní lodi u děla a úplně si myslel :D

Křižník Potěmkin... (jiné jméno bitevní lodi neznám)

Já s Martinem u Křižníka Potěmkina. Předstírám nadšení...jsem pacifista. S třičkem Hvězdné války. 

 Balerína ♥

 Náš fabulous moment. Teda spíš můj, Martin to trochu nestihl, ale taky je rozkošný, no :D

Toto je nejlepší fotka celého výletu. Těsně před odjezdem, na konci naší několikakilometrové tůry, ze které američanům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jsme našli bezvadné felící místo na kopci na trávě a Martin měl takovou radost, že si ani nesundal můj Tardis baťůžek a rozhodl se proběhnout. Měla jsem tu čest zachytit ho v akci.