Černá skříňka #4 - Guatemala

[ Martin Melka ]

Další část naší pouti vedla přes zemi stromů, džungle, quetzalů a dávných (a bohužel, jak se dozvíte, i současných) Májů. Na začátku postu udělám pár řádek s faktama o daný zemi, i retrospektivně, ať se trochu orientujete. Here it goes!

Guatemala

Rozloha: 108 889 km×km (ČR 78 866 km×km)
Nejvyšší bod: Volcán Tajumulco 4 211 m.n.m (ČR 1603 m.n.m)
Počet obyvatel: 14 655 189 (ČR 10 521 646)
Měna: Guatemalský Quetzal (1 GTQ = 3.17 CZK)

17. 12. Atitlán, Guatemala

Vstávání v 7, chill na hamace, než se všichni uráčili vstát taky. Odchod chvíli po 8, snídaně v panaderii a za $0.6 nach Ahuachapan. Tam přesup a za chvilku hranice! Nebylo moc lidí a nikdo nechtěl žádný prachy. Wow!

Vítejte v Guatemale. Takhle má vypadat pořádná hranice!

Mezi stanicema "duty free trh". Hrozně lidí, prodávaj kraviny, něco jak naši vietnamci. Mezi nima chodí policajti, chaos. Hned za hranicema bus do Guatemala City - nějaký 4 hodiny, ale dobrá cesta.

Dálnice byla něco jinýho než doteď - dvouproudá, bez děr, jeli jsme závratných 110 km/h. WOW. Ale ani to nebránilo "revizorovi" vylézt na střechu ze zadních dveří a pak nastoupit zpátky předníma. Pohoda. Guatemala City, alespoň co jsme viděli, docela moderní. Resp. měli tam McDonald's, Wendy's a Walmart. Civilizace. Lokální ženská nám pomohla najít další "spoj", ten byl totálně narvanej. Nohy bolí, mam je v jednom nepřirozenym úhlu celou cestu, na sobě posazenej batoh; Guatemalci se hrnou dovnitř jak do Hilbertovo hotelu (geek humor) a já trpím.

Chlápek prodává plastový iPhonc. Každý zboží má svýho kupce?

O pár agonických hodin později máme vystupovat - uprostřed ničeho. Označovalo se to jako kilometr 148. Marně jsme se s řidičem dohadovali, že nám říkal že jede až do San Pedra - on jede do San Pedro Sacatepéquez, kdežto my chceme do San Pedro la Laguna. Ale při nástupu mu nedělalo problém se na nic neptat a vzít si peníze. Octli jsme se na místě s pár barákama, fastfoodem a diskotékou. Ty bass remixy vánočních melodií by i Michala Davida poslaly do kolen.

Po pár minutách přijel další spoj. Museli jsme se vykašlat na objednaný hranolky co nám týpek dělal a jít. Tipuju, že tím přišel o největší tržbu za tejden. Trochu míň narvaný, ale stál jsem, hlava na stropě a autobus skákal - bolest. Hodinu poté jsme při otáčení se v nějakým městečku píchli. Půl hodiny stojíme, posloucháme ucházející vzduch. Pak byl odněkud vyprodukován metrovej klíč na povolení matek a mění se kolo! Trvá to, trvá, stáváme se gringo atrakcí pro místní děti. Jednoho z nich jsme se zeptali, kde se tu dá koupit pivo, a prcek nezklamal, dovedl nás do sámošky. Pak začala photosession, děcka pózovala a hrála na schovávanou. Jeden kluk se rozhod schovat za Vítka, ale to nebyl moc dobrej nápad, protože Vítek popad foťák a začal svýho svěřence fotit, takže ho bylo hned vidět. Fakt troll.

Minigang Guatemalců a gringos.

Sem tam se podíváme jak pokračuje práce na kole a v jednu chvíli z něj (na něj?) začnou šlehat plameny. The fuck? Nějakým zázrakem se kolo nakonec opravilo a my se vydali na cestu. Skákání, díry jak prase, předjíždění kamionu v serpentině vedle 100metrovýho srázu. Přežili jsme a policajti nás v San Petru la Laguna dovedli až do Yo Mama's Casa (teď už Felipe, ale Yo Mama je rozhodně lepší název). Hippie místo, ale tvrdý postele! Ve městě všechno zavřený, dáváme Quesadillas v TacoMexu.

18. 12. Indiánskej Nos, San Pedro la Laguna, Guatemala

Nikam se nespěchá, jdem po městě pro prachy, pěšky do San Juanu na vyhlídku Indiánskej Nos. U vstupu po nás chlápek chce Q30 (i když v knize má u předchozích lidí Q20, Q40... wtf)

Posezení na vrcholu Nosu. Nebylo to vůbec stabilní.

Cesta docela dobrá, prach, hodně strmá. Cestou jsme potkali sběrače kafe. Na vrcholu krásnej pohled na Atitlán. Jeden nenápadnej děda ale zjevně zavolal nějaký čuráky a ti tři pak chtěli Q50/osoba za "vstup" do "jejich" parku. Byli to potomci Mayů a říkali, jak je tohle jejich - i když jejich "revír" byl na druhý straně hory. Dohadování, výhružky, problém. Chtěli jsme od nich oficiální papír, to by prej ale bylo za Q70. Tak jsme si je chtěli při předávání peněz vyfotit. To je ale nasralo - očividně nebyli extra legální. Ale nechcem konflikt, bylo to poměrně strmý, tak dáváme výpalný. Nasraná cesta domů.

I přes idiotský Máje to za to stálo. Vpravo San Juan a za ním San Pedro la Laguna.

Chlápkovi, co jsme dole platili za vstup, jsme to řekli a on že je to bohužel běžný, ale Q50 co po nás chtěli je moc. "Správně" tak Q20. Tak jdeme na policajty, něco sepisujou, ale máme přijít ještě zejtra.

Zpátky v San Pedru jdeme zase na Quesadillas a Cuba Libre na uklidnění. Poté skupinka 5 (bez Majka a Stefana) na gulášpolívku. Ta prej bude až další den, ale sedli jsme si a pokec, vanilkový rohlíčky, Majská pálenka. Majitelka Češka, dva hosté čeští cestovatelé. Zejtra přijdem na oběd na guláš.

Pivní víla Tom

Doma už jenom pár pivek, kulečník a sezení u ohně. Izraelskej učitel hudby nám k tomu hraje na kytaru. Uměl, uměl.

19. 12. Guláš, San Pedro la Laguna, Guatemala

Ráno, řekněme to na rovinu, sračka a ucpal jsem záchod. Uups. Jdem se podívat po městě, nákupy tretek, koupil jsem si panákovou skleničku. A litrový jahodový smoothie, mmm. Potom konečně obd - gulášovka! I když bylo poznat, že je to středoamerickej styl - pálilo to jak prase. A bohužel nebyl českej chleba, za to se nám paní majitelka omlouvala. Ale zadarmo nám přidala maso co zbylo, takže si vůbec nestěžuju. Palačinky byly taky výborný, klasický český. Postěžovala si, že už to od ní pár restaurací kolem okopírovalo, ale to je holt konkurenční boj.

Česká přesilovka a němec.

Potom jsme šli nakoupit rum, majitelka s náma a dostali jsme díky ní slevu - 1 litr za 46Q? Docela dobrý! Cestou domů nákup pohledů a známek, psaní, chill. Zejtra ve 4:30 ráno jedem směr Antigua.

Předkrm.

Večeře v restauraci hned za rohem. Nachos Q25, Fajitas Q30. Nachos enormní. Snědli jsme je ve 4 lidech a byli jsme najezený. Nacpali jsme do sebe co jsme mohli z hlavního chodu a každej si tak půlku nechal zabalit. Doma balení, unavenost, čekáme na 22h, absme došli pro vypraný věci a poslali pohledy. Schránku ale na noc zamykají dovnitř pošty. Tak holt zejtra.

20. 12. Antigua, Guatemala

Ve 4 ráno budík, ale ani nejsem unavenej. To se nedá říct o Víťovi, ten je fakt grumpy. Nechal klíče na posteli, ale securiťák po něm chtěl, aby je dal jemu. Sprška nadávek a mrmlání ještě 5 minut potom :D Shuttle je pro ~11 lidí, je nás tam 7 a nějaký 3 holky. Ne moc pohodlný, nevejdou se mi ramena, nejsou opěrky na hlavu. Kolem 7 ráno stavíme v Antigue.

Jdeme na Central Park, chvíli stojíme a čumíme, pak jdem na kafe na snídani - luxusní a drahý místo. Nevim jak jsme se tam vzali. Tak jsme to vzali na čechy - kafe za Q15 s neomezeným dolíváním; já si dal čaj za Q10. Servírka pak teda koukala divně, když jsme si nic dalšího nedali a odešli. Krysa.

Venku vidíme sopku opodál kouřit. Yay. (pozn. začátkem února 2015 jedna sopka hned vedle vybouchla) Cesta přes market, jdem kolem luxusního McDonaldu - nechápu že je to nejluxusnější podnik ve městě. Na trhu si kupuju brejle za Q25 - jak dlouho asi vydrží (minulý mi praskly po 3 dnech). Hrozně lidí. Cestou na klasiku banány a nějaký lana pro naše hamaky.

Kouřící sopka v pozadí; v popředí Marek vykecává s prodavačkou - dostal z ní Facebook

Poté vycházka na kopec, výhled na město a sopku v pozadí, hodinovej relax. Na tenhle kopeček hned vedle města jsme vyšli asi za 15 minut hodně mírnýho stoupání. Takže když tam nějaká američanka na sebe namířila selfiestick a začala do telefonu hlásat "Wow, ten výhled je úžasnej. Nelituju ani minuty toho lezení nahoru..." tónem, jak kdyby zdolala Everest, museli jsme se jí vysmát.

Antigua Guatemala

Shrnutí - Antigua je prostě docela normální město, nevim proč kolem toho všichni dělají takový haló. Ve 4 bereme bus směr Guatemala. Kašleme na taxi a nějakejch 20 bloků jdeme pěšky, zatímco kolem nás se stmívá. Adrenalin.

Dorazili jsme na autobusovou stanici Fuente del Norte včas (adresa Calle 17, Avenida 8 pro zájemce) - $25/osoba noční autobus do Santa Elena. Jdem se najíst a otestovat záchody kousek vedle. Testem neprošly, nemají vodu, nedají se umýt ruce, špatně jsme vybrali. Tak že zajdeme do McDonaldu. Ale tam bylo zavřeno. Holt zaplatim Q2 na autobusáku a zajdu tam... Nejhorší záchod co jsem kdy viděl! Dostal jsem trochu toaleťáku na příděl, záchodu chybělo sedací prkýnko, pro splachování se muselo sáhnout do nádobky a ručně zvednout špunt, špína. Ale když musíš, tak musíš.

Trůn hodný krále

Přijel náš autobus a ... moderní, dvoupatrový, klimatizovaný, pohodlný. Nechápu, jak se tohle vzalo v Guatemale, ale je to super. Spíme jak dřeva. Yum.

21. 12. Tikal, Guatemala

Ráno kolem 5:30 výstup v Santa Elena. Bláznivý taxikáři klasicky cpou všude svý ksichty. Kašleme na ně, jdeme pěšky ty 3 km na ostrov Flores. Tam ubytování v Mirador del Lago, Q40/osoba. Domluvená shuttle do Tikalu za $75 total, s tim, že pro nás přijede večer o něco dýl, abysme viděli západ slunce.

Model Tikalu. Je to větší než se zdá

Hodinová cesta na Tikal, 15 km před parkem kupujeme vstupenky á Q150. 15 km s náma jede nějakej guide co furt mele kraviny a cpe nám, že ho potřebujeme. Nope, kthxbai.

Nepříjemný překvapení - park se zavírá v 6, když tam budeme chtít bejt dýl, potřebujeme další lístek za Q100 na "sunset". Fuck. Naštěstí je "zima", takže slunce zapadá už v 17:30. Háhá.

Hráči Diabla, koukejte na font!

Kašleme na guidy, jdeme si sami. Na začátku je velkem model Tikalu, hodně pěkně udělaný. Cestou spoustu map, cesty značený, nedá se tu ztratit. Docela vedro a fyzicky vyčerpávající (jdeme si tempo, ať to vidíme VŠECHNO). Zikkuraty trochu zklamání, polovina jich byla zavřená, takže se na ně nedalo jít. Ale pohledy z Templo II a IV byly super. Spoustu lidí, ale dalo se jít relativně o samotě, je to obrovskej komplex. Gran Plaza - jakýsi hlavní náměstí Tikalu - super, Mayové byli cool. Celkem bylo v areálu šest chrámů, reakce by se daly shrnout takhle:

1. Tyyyyvole, to je obří pyramida. Wow.
2. Typičo, ta je ještě větší! A dá se jít nahoru. Jdem!
3. Hmmm, takhle je zavřená... fakt dobrý
4. Další? Nejvyšší? No tak teda jdem nahoru.
5. Dobrý no, další pyramida.
6. Dyť je to furt to samý.

Výhled na okolní džungli. V době rozkvětu Májů byly stromy vykácený a mezi chrámama bylo město.

Cestou kolem V a VI vidíme opice, jakýhosi chlupatýho pavouka, nějaký krocanopávy a jinou havěť. Západ slunce nic moc extra, žádný grandiózní efekty a události. Zkouším dělat timelapse stínu na chrámu I, ale samozřejmě se video v půlce prostě vypnulo. @*#%!

Gran Plaza - centrum Tikalu.

Zpátky cesta za šera, ale v pohodě jsme bus v 6 stihli. Po cestě dom každej vytuhnul.

Zkoušíme lokální fastfood, ale Q40 za hamburger a hranolky? No thanks. Burger King to samý. Jdeme na nějakej street food na ostrově. Q5 za 3 tacos nebo palačinku s masem? To už je lepší. Ještě koupit pivo a jdem dom.

Dilema - bejt tu další den, nebo Belize? Hmm. Tvrdá postel vycpaná plátama molitanu, hroznej polštář. Ale zůstáváme ještě den.

22. 12. Cuevas de Actún Kan, Santa Elena, Guatemala

Náš pokoj má místo oken jenom síťku. Od 6 ráno bordel - lidi kecaj, mačkaj flašky, nedá se tu spát. Fucking hell.

Snídaně - jdeme po ostrově, hledajíc jídlo. Q3.5 za donut a jiný kusy pečiva. Neni to ale moc dobrý. Cesta kolem ostrova, ulice u vody jsou zatopený, plavou v nich ryby, kachny. Benátky #2? Co dělat? Jdeme do jeskyň!

Jde to tu ke dnu...

Jeskyně Cuevas de Actún Kan temný (kdo by to byl řek), byly tam sem tam prázdný objímky na žárovky, který samozřejmě chyběly - hodinový chození, vedro (i v jeskyních? Seriously?) a netopýři. Oukej, ale naše jsou lepší.

Co se asi stane, když sáhnu na tenhle divnej drát?

Potom supermarket a večer homemade veggie burritos, piva a rum. Chill a jdem spát celkem brzo. Zejtra ráno v 7 shuttle do Belize!