Cesta do Schenectady aneb 30 hodin na cestě [MŠ]

[Michal Štádler]

Long story short, dneska se mi podařilo nestihnout školní autobus, který nás měl odvézt do nákupního centra, takže mám pár hodin času, než se ostatní vrátí a můžu s klidným svědomím napsat něco o cestě na Union.

Přípravy

První věc, kterou je potřeba vyřešit, jsou letenky. Nepříjemné na tom je, že jejich cena je docela slušná loterie. Obecná poučka kupovat co nejdřív se vůbec nemusí vyplatit, my jsme měli docela štěstí a koupili jsme zpáteční letenky od British Airways do NYC za 16 000, včetně jednoho přebukování v ceně. Přebukování není nutné kvůli tomu, že bychom nevěděli kdy pojedeme zpět domů, ale kvůli faktu, že aerolinky nenabízí možnost koupit si letenku na víc než 300 dnů dopředu. Tak dlouho jsme čekat nechtěli, chtěli jsme si být jistí, že seženeme letenky na rozumnou cenu a nakonec jsme je koupili asi 10 týdnů před odletem.

Tomáš a Vítek zvolili alternativní cestu, využili nabídku ČSA s přestupem v Bruselu.

Letadla ale rozumně létají jenom do NYC, my potřebovali ještě o kousek dál, do Schenectady. Z několika možností jsme zvolili vlak (Amtrak). Lístky je nutné koupit týden předem a platit online kreditní kartou (pozor, ne debetní!), po slevě na ISIC stály něco pod 40 dolarů. 

British Airways nabízí 24 hodin před odletem online check-in, kde si člověk nakliká jaké chce sedadlo, kolik má zavazadel a ještě nějaké další drobnosti. Pokud tohle vaše aerolinka umí, rozhodně doporučuji těch pár minut tomu obětovat, na letiští se vám to vrátí.

S pivem v ruce a úsměvem na rtech. Jak jinak.

Letiště Václava Havla [T = 14:00 SEČ]

Příjemně mě překvapilo, že se odbavení otevřelo asi dvě a čtvrt hodiny před odletem. Přepážky pro náš let byly otevřené dvě, dost mi ale bylo divné, že fronta byla jen u jedné. Po chvilce zkoumání co se děje jsem zjistil, že ta bez fronty je pro pasažéry, kteří si naklikali online check-in. Sweet. Za 2 minuty byl kufr na páse. Ještě počkat na ostatní, rozloučit se s rodinou a vzhůru na výlet.

Po pasové kontrole jsme narazili na trafiku. Nevím, čí to byl nápad, ale nějak jsme se vzájemně přesvědčili, že ještě dáme poslední společné pivo v Čechách. Škoda, že jsme ho do sebe museli kopnout docela rychle, protože boarding už byl v tu dobu v plném proudu a nás čekala ještě bezpečnostní kontrola. Ta proběhla bez problémů a za několik ukamžiků už jsme letěli směr Heathrow. 

Heathrow (Londýn) [T + 4]

Heathrow je velké letiště a my jsme potřebovali přestoupit z terminálu 3 na terminál 5 (mimochodem domovský terminál British Airways, takže tu jiná letadla, než BA nenajdete). Přestup sice trvá 90 minut a zahrnuje i další bezpečností kontrolu (mimochodem o něco přísnější, než tu v Praze...Majkovi vyhodili roztok na čočky, který v Praze prošel) a cestu autobusem i letištním metrem, ale všechno je velmi přehledně značené a pokud člověk rozumní aspoň elementární letištní angličtině (slova jako international flight, transfer…), tak nemá šanci se ztratit. Navíc nemusí tahat odbavené kufry, protože BA je přeloží do nového letadla sami.

Na trase Londýn - New York letájí velká dopravní letadla, která jsou o něco lépe vybavená, než ty menší, letájící po Evropě samotné: Každé sedadlo má vlastní “entertainment system”, každý pasažér dostane sluchátka, deku, kartáček na zuby s pastou, jedno hlavní jídlo na začátku letu, svačinu na konci a víceméně neomezené množství pití (mají docela široký výběr, od vody, přes džusy, čaje, až po pivo a víno). Vzhledem k časovému posunu a dalšímu cestování bych doporučil věnovat se hlavně spánku, 3-4 hodiny jdou docela dobře zmáknout (sedačky mají pohodlný ušáky, takže vám hlava nepadá na souseda). 

Pozn. Martin M: Nebo si pusťte Frozen zároveň na všech třech monitorech, sesynchronizovat to je docela peklo a zabaví to :) Jo a Let It Go <3

Phoneception

 

JFK - New York [T + 15] / Brusel Airport

Na JFK se vyplatí co nejrychleji zmizet z letadla, protože na vás čeká imigrační úředník, před kterým se tvoří velké fronty. Vlastně 2 fronty. První, menší, je pro US citizens, druhá, větší, pro ty ostatní. Já byl zhruba někde v půlce a i tak jsem ve frotně byl skoro hodinu.

A jak takový imigrační úředník vypadá? Předně se houpe na židli, něco požvykuje a snaží se vypadat jako velkej pán. Když k němu přijdete, tak na vás 10 vteřin kouká a pak se vás začne vyptávat, co budete v Americe dělat, jak dlouho tam budete atd. Taky si vás fotí a chce otisky prstů a strašně mlátí do klávesnice. Já jsem jel do Ameriky na studenské vízum (J-1), takže chtěl kromě pasu vidět i můj DS-2019 (ten mi poslala Michelle z Unionu několik měsíců předem). Chvilku na to zíral, pak mi tam něco orazítkoval a kývnul, že můžu jít dál.

V tu chvilku už jsem si myslel, že jsem konečně v Americe. Prdlajz. Zastavil mě druhý úředník, hloupé bylo, že jsem moc netušil, co po mě vlastně chce a on sám mi to taky moc nechtěl říct, aby si zachoval image velkýho pána. Nakonec jsem tak nějak pochopil, že chce ten modrý formulář, který jsem už ukazoval tomu prvnímu a který říkal, co s sebou vezu. Mimochodem v formuláři asi není úplně potřeba uvádět celou pravdu, ale spíš to, co chce slyšet. Kdybych mu řekl, že mám v batohu nesnědenou svačinu z letadla, tak mi tam nejspíš začne šacovat celý kufr, jestli toho nevezu víc. No nic, každopádně zase něco orazítkoval a začal na mě zírat. Po druhé v jedné minutě po mě něco chtěl, ale neobtěžoval se mi říct co… Naštěstí jsem po chvilce pochopil, že teď už je to konečně to vytoužené “zmiz”, že už si můžu jít hledat kufr a hlavně...že už jsem v Americe!

Druhá parta přestupovala v Bruselu, zajímavé je, že imigrační kontrolou prošli už v Bruselu a v New Yorku je tím pádem už nikdo nezdržoval (vyjma Tomášovo ztraceného zavazadla). Ušetřený čas bohužel strávili marným čekáním na Tomášovo zavazadlo, které si, jak jsme se později dozvěděli, dalo okružní let přes Atlantu. Museli tedy na přepážce Delta Airlines zjistit co se se zavazadlem stalo a nechat tam adresu do školy, kam aerolinka následně tašku doručila.

New York City [T + 17]

První dojem: Sakra, tady je vedro.

Druhý dojem: Kde je Air-Train?

Ianhattan Center. Protože Martin neumí pořádně fotit

 

Z letiště jsme se potřebovali dostat na vlakové nádraží, Penn Station, odkud nám ráno jel vlak do Schenectady. JFK a systém New Yorkského metra spojuje právě “vzdušný vlak”, který stojí 5 dolarů a platí se až po výstupu. Pro zaplacení je potřeba “MetroCard”, kterou se platí i metro. Kartu vydavájí automaty, ideální je hned na kartu nabít 7.5 dolarů, protože záhy je potřeba platit i metro.

Do metra se vchází přes turnikety, přičemž je úplně jedno, jak daleko se jede. To nás až tak netrápilo, protože jsme museli jet přes půl města, asi hodinu, naštěstí bez přestupu.

Poznatky z nočního metra:

• Jezdí nonstop.
• Má špatně vyřešenou (možná neřešenou?) vzduchotechniku, je tam větší vedro, než na povrchu.
• V kolejích se válí odpadky.
• Vlaky jsou překlimatizovaný (jako vlastně všechno v Americe).
• Vlaky na sobě mají americkou vlajku.
• Eskalátory tam skoro nejsou.
• Jezdí v něm pochybné existence.

Pokud do NYC jedete natěšení na ty krásné scenérie ze Sexu ve městě, nejezděte metrem

 

Po výlezu z metra jsme našli obchod, koupili vodu (mimochodem vůbec tam neměli ceny, wtf?) a zamířili na Penn Station.

Penn Station [T + 19]

Tady bylo před námi asi 6 hodin čekání, které jsme si původně chtěli zkrátit uschováním zavazadel do nějaké úschovny a procházkou po Manhattanu, to se nám ale moc nepodařilo. Místo toho měl Majk tak trošku první oplétačku s policíí. V Americe se totiž všichni dost bojí bombových útoků, takže když jsme se ptali, kde si můžeme odložit zavazadla, hned jsme byli potenciální teroristi. Nakonec jsme si sedli na lavičku vedle policejní stanice, abychom si byli jistější, že nás přes noc nikdo neokrade.

Naneštěstí Amtrak má docela striktní oficiální pravidla na zavazadla, navíc ráno bylo všude hromada lidí, takže jsme jednu chvíli měli docela strach, jestli se tam vůbec vejdeme. Oficiálně může každý mít na palubě max. 2 zavazadla s nějakým rozměrovým omezením. Skoro každý z nás měl zavazadla 3 a do rozměrů se to největší nevešlo. Všude visely nápisy "omezení 2 zavazadel na osobu je striktně kontrolováno!" Vedro a tlačenice u vlaku nám na optimismu taky moc nepřidaly. Ale když jsme konečně přišli na řadu, pustili nás bez problémů. Vlezli jsme do našeho vagonu, byli jsme tam byli skoro sami a všechno se v pohodě vešlo. Průvodčí si zapsal, kam jedeme, aby nás chvilku před Schenectady mohl upozornit, že máme vystoupit. Navíc Amtrak je klimatizován, má wifi zdarma, elektrické zásuvky a sedačky, na kterých se dá dobře spát. Pro ajťáky ráj.

Vítek s Tomášem byli v přesně opačné situaci, jelikož si sebevědomě koupili jízdenky na vlak odjíždějící 2,5 hodiny po dosednutí letadla na americkou půdu, což se jim ze začátku zdálo jako dostatek času, ale díky problému se zavazadlem tento vlak nestihli.  Naštěstí se jim podařilo zrušit jízdenky online a nezbyla jim jiná možnost, než jet dalším vlakem v 5:30, který jel pouze do Albany. V Albany kluci museli najít autobusový terminál odkud se městskou hromadnou dopravou dostali za 2 dolary do Schenectady, odkud si dali pěší tůru nočním městem do kampusu.

Schenectady [T + 28]

A teď přichází ta nejlepší část. Vystoupili jsme z vlaku a než jsme se stačili rozkoukat, tak se nás 2 studenti ptali, jestli jsme ti z Prahy, kteří jedou na Union. Naložili nás do shuttle (školní mikrobus), zařídili nám klíče od pokojů, dovezli nás až před dveře a ukázali nám naše postele.

Pokračování příště...

Český pozdrav od Nott Memorialu