neděle 5. října 2014

Fraternities & sororities for dummies [MM]

[ Martin Melka ]


Milí posluchači, dnes si povíme něco o poněkud podivném a naprosto americkém fenoménu - fraternities a sororities, po česku zhruba bratrstvech a sesterstvech. Po příjezdu do US proběhl orientation week, na kterém jsme se dozvěděli spoustu víc či míň užitečných věcí. Bylo ale vidět, že o náplň přednášek se nestaral žádný student, jelikož o věcech, který lidi fakt zajímají, toho padlo docela málo.

Je fajn, že přijde chlapík v kvádru a začne mi cpát účet u Bank of America, nebo operátoři se SIMkama. Stejně ale vim, že je to jenom klasický prodejce a radši se podívám po alternativách sám. Místo toho se mohlo věnovat trochu času na vysvětlení americký studentský kultury. Ale možná je to tím, že si tu prostě nechtějí přiznat, že studenti (i když jim není těch 21) paří, nevím. Každopádně, museli jsme to zjišťovat postupně, od lokálů, a je těžký od sebe rozeznat mýty a skutečnost. Já se o to ale jako správnej průkopník pokusím.

α, identifikace problému


Největší problém ve zjišťování jak to vlastně chodí, je fakt, že běžní američani si neuvědomujou, že my nevíme jak to u nich chodí. Mají jinou kulturu, ale sami neví v čem přesně. Stejně jako u nás - kdyby se mě někdo zeptal, v čem je moje kultura jiná, nevěděl bych o čem mluvit.

U nás je vcelku normální (tedy, alespoň u nás plzeňáků) si klidně před jedenáctou zajít na oběd, když je čas. Člověk si objedná knedlo-vepřo a než mu ho donesou, dá si jedno orosený. Jídlo dorazí, pivo skoro prázdný, šup tam druhý. Normální oběd. Když jsem se ale o tomhle náhodou zmínil američanovi, hrozně se divil, že chlastáme už pomalu ráno. Tady nechápou, že pivo se nemusí hned rovnat chlastání. Tímhle tedy chci říct, že to není jejich chyba. Stalo by se to všude.

β, zjišťování faktů


Na začátku bylo celkem těžký dobrat se k něčemu konkrétnímu. Na otázky typu Co to vlastně je frat? Jak to funguje, může tam člověk prostě přijít a popít? Jak se k němu přidat?  Jsem dostával víceméně vágní odpovědi, nikdo z nových international studentů samozřejmě nevěděl a lidi co se o nás "starali" toho taky moc neřekli. Většinou to bylo zakončeno slovy "koncem září se ty fraty otevírají, uvidíš".

Chtěl jsem se dozvědět něco předem, abych se mohl rozhodnout jestli třeba nechci být člen. To moc nevyšlo - všechny kousky skládačky do sebe zapadaly (a zapadají) tak nějak za běhu, ale pokusím se vyzdvihnout ty nejdůležitější (a nejdivnější) věci.

γ, alfa a omega


Ty vole, proč ty odstavce čísluješ řeckýma písmenama, cejtíš se hustě?  - Oprávněná otázka a ano, trochu. Celý koncept bratrstev a sesterstev je tu označován jako Greek Life (řecký život?). Každé společenství má svůj název, zpravidla tři řecká písmena. Jako příklad vezmu sorority ΔΔΔ - Tri-Delta. Založeno bylo někdy v roce 1888, v současné době má něco kolem 200.000 členů (yep). I tak to ale není nejstarší společenství, vůbec první bylo založeno roku 1776 (tj. stejný rok, kdy US vyhlásily nezávislost), a první 'moderní' společenství vzniklo právě tady, na Unionu, roku 1825!

Nevím v jakém pořadí to napsat, aby to dávalo smysl, takže prostě budu psát postupně co mě napadne.

δ, klub jako každý jiný?


Ne. Hlavní rozdíl mezi řeckýma klubama a tím, co je všude jinde je fakt, že ty řecký jsou celonárodní. Tedy když se stanete členy KA na Union College, jste členy KA všude po americe. Takže když pojedete na druhej konec států a budete potřebovat s něčim pomoct, mělo by stačit najít lokální chapter tohohle fratu a vaši brothers by vás měli vzít mezi sebe. Píšu to podmiňovacím způsobem, protože tohle jsem (kupodivu) osobně nevyzkoušel. Proto může mít tri-delta pomalu čtvrt milionu členů.

ε, všechno jenom kvůli chlastání?


Ne. Tedy, alespoň podle výpovědi kluka z rozumnějšího fratu. Greek chapters by měly "něco vracet komunitě", tedy občas prý pomáhají s věcma v okolí - např. úklid. Jak moc je tohle pravda? Těžko říct. Ale zas tak žhavý to nebude, resp. ještě jsem nic takovýho neviděl.

"Točené" na párty. Close enough. I guess.


Důležitý aspekt těchhle klubů je ta společnost lidí, možnost někam patřit. Sám jsem to viděl u kamarádky Caitlin spolubydlící - chtěla se dostat do jednoho sorority, kam jí ale nepozvali. Byla z toho naprosto zdrcená, brečela, prostě scéna roku. Nakonec jí pozvali do jiného, kam teda šla, ale nebyla z toho úplně nadšená. To první, kam chtěla, má víc cool reputaci (i když jsou ty holky prý pěkný sv*ně). Myslel jsem, že problémy tohohle rázu se řeší spíš na střední...

Ale jasně, stejně se asi každýmu se slovem frat vybaví chlast - toho je dost.

Fraty většinou otevíraj kolem 11. Předtím se člověk musí rozehřát - jak jinak než u picí hry.


ζ, jak se stát členem?


Jak jste možná vyčetli z minulého odstavce, nestačí prostě přijít a někam se napsat, aby se člověk stal členem. Fraty (a sorority, ale od teď už budu psát jen jedno, protože mě to už nebaví vypisovat!) mají na rekrutování členů vyhrazenou nějakou dobu. Zpravidla to bývá druhý nebo třetí týden po začátku školy, tzv. rush week. Vyvěšují se letáky co se kde který den děje a člověk může na danou akci přijít, seznámit se, popovídat, dát o sobě vědět. Během rush weeku se každý den v každém fratu něco děje. Například grilování, film, prohlídka baráku, nebo jiné tématické akce. Ale není to kalící, prostě v šest přijdete a v deset zase střízliví odejdete.

V pátek už je vstup jen na pozvání, členové se dohodnou a hlasují o tom, koho chtějí přijmout. Vyvolení pak dostanou pozvánku na finální setkání (och, jak vzrušující!). Večer se členové finálně dohodnou koho jó, a koho né. No a když vyvolený kývne, je z něj pledge/initiate (zasvěcenec?). Tady začíná sranda.

Frat, každý stůl obsazen kelímkama a pivem.


η, jsem tu nový


Dostali jste se do fratu, gratuluju. Teď vám začíná tzv. hazing období. Je to +- jeden trimestr, kdy ostatním děláte (v lepším případě) služku. Pro nováčky je ale připraveno mnohem víc! Zábavné aktivity jako "týden s nikým nemluv", "v saku stůj pět hodin venku a mlčky zírej na vlajku", případně pro dámy klasické "nahá si sedni na pračku a ostatní ti fixou zakroužkujou místa, kde se ti třese tuk na těle a pak se ti budou smát". Jen jako příklad takových rituálů. O těch drsnějších si můžete přečíst tady. Zmíním "v 90 minutách vypij co můžeš" - kluk u tohohle umřel, sranda.

Jsou samozřejmě i mírnější pravidla, třeba nosit celý týden triko určitý barvy a podobně. Fakt ale je, že hazing jako takový je školou oficiálně zakázán. Wikipedia nám poví, že "Hazing je proces přijímání do skupiny, zahrnující týrání, zneužívání a ponižování. (...) Často spojovaný s Greek-life organizacemi." Pěkné. Lidi tohle ví a i přes to se chtějí do nějakého fratu přidat. Proč? Moje vysvětlení je, že chtějí někam patřit a mít skupinu lidí se kterou se bavit. Když se totiž stanete členem, tak nějak nahradíte bývalé kamarády za nové. U lidí co se přidají do fratu, prý znatelně klesnou studijní výsledky, protože se prostě nestíhají učit, musí bejt se svýma bratrama!

θ, kde se scházet?


Školy docela podporují jejich greek life, dodává jim to prestiž. Spoustu domů po kampusu teda škola dá k dispozici konkrétním fratům. Starší členové v nich bydlí, pořádají se v nich párty a je to taková jejich základna. Jak tam někdo může bydlet nechápu, v pár domech jsem byl a je to prostě hrůza. Pro orientaci, takových domů tu po kampusu je odhadem 10-16, docela dost.

Hra zvaná titty cup. Zkuste z názvu uhodnout pravidla!


ι, no a co ty párty?


Hlavní rozdíl od našich je v tom, že se prostě dovnitř dostat nemusíte. Když se prostě týpkovi/týpkům nezdáte, máte smůlu. Šance si můžete zvýšit tím, že někoho znáte, prohodíte pár slov a on vás pustí dovnitř, nebo tím, že přivedete nějaký holky. O nich to všechno ve finále je. Můj spolubydlící byl na párty (pravda, byli jsme tam tak kolem dvou ráno) - nejdřív ho tam nechtěli pustit, pak jsem našel Caitlin, která tam na zkoušku šla s ním a hle, najednou to jde. Uvnitř to ale bylo prý fakt divný - prakticky prázdný podium a 20 kluků co stojí opodál a kouká. Když nějaká holka projde kolem, zbystří a hned jdou zkoušet zadělit.

Cítil bych se tam trochu divně, ale dalo by se. Co mi ale přijde naprosto nechutný je fakt, že roofies (rohypnol) tu je docela normální. Caitlin byla ve fratu s pár holkama, moc toho neměla, ale když jsme se pak dýl v noci potkali, byla úplně mimo. Ale jinak mimo než klasický vylitectví neschopná se rozumně rozhodovat, nevěděla kde je i když byla deset metrů od svýho baráku. A ráno okno, zmatení. Den potom jsem se na to ptal jednoho staršího (co se týče studia) kamaráda. "Jo, roofies se tu ve fratech do pití dávaj, to nejspíš bylo ono. Fakt by neměla pít nic, co si sama neotevře, nikdy nevíš co tam kdo hodil." The fuck.

Tohle byla párty fratu americkýho fotbalu, tak třeba jsou idioti jenom oni, kdo ví. Já byl předtím s pár lidma z frisbee v jiném fratu a tam to bylo docela v klidu, všude spoustu piva (zadarmo, prostě si vemeš co chceš; platí to lidi z fratu - nezmínil jsem, že se platí docela i nemalý příspěvky třeba právě na chlast?). Hrál se beer pong a jiný chlastací hry, povídalo, pohoda.

κ, znásilňovat se nemá


Jedna z věcí, které jsem si hned po příjezdu všimnul, je všudypřítomná osvěta o znásilňování. Na záchodech, chodbách, dveřích od třídy. I naše němčinářka o tom (anglicky) vykládala půlku hodiny, tenhle týden byl pojmenován Sexual awareness week, děly se různé happeningy. Nechápal jsem, proč je to takový halo. Každej normální člověk snad ví, že znásilňování asi není úplně v pohodě a zrovna studenti vysoký školy by to mohli mít v hlavě srovnaný, ne? Až s pohledem na frat a jejich rohypnolení mi došlo, že asi ne...

Tom against rape!

λ, abychom si rozuměli

V komentářích se to jeví trochu zmateně, tak to uvedu na pravou míru - tím, že se přidáte do fratu, nebudete mít pivo zdarma. Členové musí platit stovky dolarů za term jako příspěvky, ze kterých se pak platí různé věci. Třeba pivo. Zdarma teda pivo mají lidi jako já, co si jen tak přijdou a dostanou se dovnitř. 

Dneska jsem taky četl školní noviny a tam se dozvěděl, že od 9 do 11 typicky probíhají mixer parties - sešlost fratu a sorority, kde se lidi seznamujou. Tam je ale spoustu nařízení od školy, jako že musí být dostatek brambůrků, voda pro každého a podobně. To samozřejmě taky musí platit fraty, což znamená členové. Není to zrovna levný.

μνξοπρστυφχψ ω!


V tuhle chvíli mě už nic dalšího nenapadá, ale je možný, že tu něco dopíšu. Označím to, dám vědět. Celý koncept řeckého života mě docela překvapil, něco málo člověk pochytí z filmů a seriálů, ale ani náhodou to nepokryje všechno, co tahle část americký kultury znamená. Na mě působí tohle skupinkování se docela negativně, takže jsem se do žádnýho fratu nepřidal. Ale lidem, který rádi párty v klubovým stylu, by se to klidně mohlo líbit víc. Já jsem spíš na to pivo a hospodu nebo koncert.

Tak nebo tak je fajn si to zkusit. A vzhledem k tomu, že klasických hospod nebo barů (s točeným pivem a chill atmosférou) tu moc nemají (a když, tak ne zrovna poblíž kampusu), na tyhle párty je stejně potřeba chodit. Třeba si na dance hudbu zvyknu. Ale snad ne moc.

Narozdíl od nás se tu tvrdej chlast prodává jen ve specializovanejch shopech.
Jeden takovej je naštěstí asi 5 minut chůze od kampusu. Uff.