pondělí 24. listopadu 2014

Teskně hučí, Niagára [MM]

[ Martin Melka ]

Jednoho krásného dne za mnou přišel Thomas, že za chvíli jede zpátky do Belgie a že chce udělat výlet k Niagárám. Auto půjčíme, roadtrip. Věděl jsem, že je to (na americký poměry) poblíž, tak jsem se Thomase zeptal, jak daleko. "Asi tak tři hodiny". Ok. Plán byl na čtvrtek, měl jsem školu, ale fuck it, jedeme na vodopády!

Sám jsem se pak podíval na mapu a ze tříhodinový jízdy to byla cesta na čtyři a půl hodiny! Omg.

Kde je ta půjčovna?!

Organizaci celýho tripu jsem nechal na Thomasovi, když to byl jeho nápad. Prej je to kousek, domluvený jsme na 9 ráno. Po 20 minutách chůze byl cíl v nedohlednu a poznali jsme, že v tomhle ohledu je to s nim stejný jako s typickým vietnamským prodavačem - "dobré, dobré, to sedí" "ne, je to moc malý" "pěkné, sluší!" "a tady to je špinavý" "žádný problém, žádný problém!".. Ale nakonec jsme se po nečekané 40minutové procházce černošskou čtvrtí dostali až k půjčovně.


Michal Majer, řidič, vyřídil nějaký papírování, a za $130 na den jsme si půjčili pěknej novej Ford Focus. Ale Michal byl jedinej člověk co mohl řídit, kdybych chtěl řídit já, museli bysme platit víc. Tak to ne! Michal to bude muset nějak zvládnout.

Aand I would drive 285 miles

O takovém roadtripu se něco zajímavýho píše těžko, ale přece byla chvilka napětí. I když je v Americe benzín fakt levnej, pořád se musí do toho auta doplňovat. A Michal z nějakýho důvodu nechtěl. Dojezd 70 mil? Pohoda. Dojezd 50 mil? Joo. Dojezd 40 mil a další benzinka za 35 mil? Jo, proč bysme tankovali teď, když můžeme až pak? Dobrá, bude adrenalin. Když nám ale při dojezdu 20 mil to číslo začalo klesat s frekvencí 1 míle každých 15 vteřin, začli jsme bejt trošku nervózní. Díkybohu jsme se i s dojezdem 0 mil nějak doplahočili a natankovali. Plná nádrž? $38. 850,- Nechápal jsem. Na to člověk prostě není zvyklej, ale potěšilo!

Co si budem povídat, nebyli jsme nadšený


Niagara Falls

Za rozumnou dobu jsme dorazili do městečka Niagara Falls kousek od Buffala. Cestou začalo trošku sněžit a vůbec byla zima. To nás ale nezastaví od žasnutí nad majestátníma Niagarama! Nikdo z nás ale neměl internet a nějak nás nenapadlo se podívat, kudy se dostanem k vodopádům. Naštěstí byly všude po městě cedule - asi jim je jasný, co lidi v tomhle městě chtěj.

Zajímalo by mě, jestli je taková cedule schválena ministerstvem dopravy a neporušuje žádné směrnice!


Doplahočili jsme se k vodopádům, a naše 5členná skupinka zdvojnásobila počet návštěvníků. Nikdo tam nebyl! Počasí nebylo ideální, ale vodopády jsme viděli. Z americký strany. Když už jsme tu, tak si přece zajedeme i do Kanady, žeano. $3 za přejezd mostu, 5 minutový výslech celníkem a teď už jenom najít kde zaparkovat. $15 za off-season parkování? Ani nás nehne. To jsme radši jeli nějaký 2 km bokem, kde jsme našli zavřený parkoviště. Jedna ze závor pro vjezd byla zvedlá, takže jsme si mohli vybrat jakýkoliv ze všech těch 1000 míst (jo, bylo to veelký parkoviště). Zima byla, daleko jsme museli jít, přelézali jsme řetězy s nápisy "Zavřeno, nevstupovat", ale ušetřili jsme $15. Čech se neztratí.

Dramaticky zamračený výhled

Skupinové močení. Chlapi sobě. Veronique pozorovala z povzdálí.

Pohled z kanadský strany ale stál za to. Určitě hezčí než z americký. Tak jako tak ale nevím, proč se kolem Niagár dělá takový halo. Vodopády jsou to pěkný, ten půlkruhovitej tvar je zajímavej, ale nejsou nijak extra majestátní. Ale vidět se to musí, to ano.. Dali jsme pár selfies, zašli se ohřát do souvenir shopu a na horkou čokoládu a potmě vyrazili zpátky. Auto naštěstí nikdo neukradnul, závoru nikdo nezavřel a i zpátky do Ameriky nás pustili.

V noci pěkně nasvícený, i mimo sezónu. Aspoň že tak.


Back home.

Domů jsme dorazili někdy před půlnocí. Nechtělo se nám chodit pěšky takovou dálku, skrz ne zrovna přívětivě vypadající čtvrť, ještě když na nás sněžilo. Takže jsme jeli poprosit školní policajty - Campus Security. Cestou už si asi Michal řekl, že je pomalu doma a vykašlal se na pozornost. Při změně pruhu jsme málem nabourali auto, to nás vytroubilo. Pak zastavilo na semaforu vedle nás. Černobílej cruiser s nápisem POLICE. Ou. Ale kupodivu nic, žádnej problém. Campus Security se na nás ale vykašlali, že prej mimo kampus s náma nepojedou a máme si vzít taxíka. Hm.

Taxíka jsme si zavolali. Prý jestli tam může být za 10-15 minut. No problem. Fajn. Po 30 minutách čekání nám došlo, že asi some problems. Nakonec taxík dorazil a v něm řidička, která nám za 8minutovou jízdu za $9 stihla vyložit životní story od toho že se učila francouzsky po to, že její dcera je těhotná s "retardem" a její syn čeká dítě, takže za pár dní bude babička. Wtf.


Buffalo tehdy a teď

A perlička na konec - Niagary jsou nějakých 10-20 km od Buffala. Když jsme se ve čtvrtek 13. 11. vydali na cestu, byl to první den, kdy sněžilo. Dva, tři dny potom a Buffalo vypadá takhle:

Ale alespoň maj pořád smysl pro humor